Ho´oponopono jako návrat k sobě

V sobotu 26.11. v 8:30 hodin zde již budeme a budeme Vám moci otevřít.

Parkování zde v blizoučkém okolí nebude o víkendu problém.

Myslím, že nejdále 100 metrů je navíc Zimmí stadion.

Má velké parkoviště, které zdejší domorodci nemají čím zaplnit. Bude tedy dosti volné…

Na tomto obrázku šipka vyznačuje tlačítko zvonku, které zmáčknete u vchodu.

 

.

Tím si odbzučíte dveře, do kterých šťouchnete.

Vejdete do chodby a zmáčknete samostatný zvonek (bezdrátový) umístěný pod ostatními zvonky.

Tím se dozvoníte k nám nahoru. My Vám odbzučíme, vstoupíte, ZAVŘETE ZA SEBOU

a půjdete po schodech nahoru.

Nás už tak nemůžete minout.

 Co s sebou?

 Přezůvky, pohodlný oděv, něco pod sebe na sezení, popř. polštářek, vhodná je též deka.

(k dispozici je zde 7 nafouknutých gym-míčů, na kterých je možno jakkoli pobývat)

Dále pití – pokud se nespokojíte s kohoutkovou vodou.

Vezmu s sebou filtrační konvici, ze které je voda luxusní. Je zde možnost vaření čaje.

 Je zde k dispozici nepřeberné množství hrnečků a skleničky.

K jídlu cokoli uznáte za vhodné v daných podmínkách. Bagety, saláty, nic, anebo něco jiného…

V programu bude počítáno s časem na oběd a sami usoudíme kdy i na svačinky.

Sousední vchod do domu je obsazený vietnamci s jejich potravinami, kde mají otevřeno i přes víkend.

Mají zde i ovoce. Jsme tedy už tak v blahobytu.

Oběd budeme řěšit svobodně, zde plánuji prostor pro individuální konzumaci v prostoru studia

i pro návštěvu nějakého stravovacího zařízení.

Na Americké a v její blízkosti je takových institucí nemálo…

Samozřejmě kdokoli z nás může přinést něco ze své kuchyňské dílny. Bývá to sice příjemnou tradicí,

ale nutno podotknout, že to není nutné, nemyslím to jako výzvu i když Ti co mne znají nemohou věřit…

 Nu, to je snad vše.

Klišé o dobré náladě odmítám psát, protože je zde vítána nejen ta dobrá.

Náladu si tedy přineste jakoukoli.

Vítám každou připomínku, která může pomoci ostatním něco nezapomenout co jsem zapomněl já.

Pište tedy pokud Vás něco napadne…