O mně

dětství

Narodil jsem se v roce 1973 v Plzni. Mé kořeny jsou však v podkrušnohoří. Energiím a esoterice se věnuji svým způsobem již od dětství. Proč jsem na tom světě vím již od svých 9 let i když tehdy ještě dětskými slovy: „Jsme tady proto, abysme byli pořád lepší a lepší, abysme potom mohli splynout s bohem“. Z téhle myšlenky se stalo postupem času dodnes trvající přesvědčení.

 

duchovní zrání

Táta mne od 11 do 18 let vedl k hathajóze. Nebavilo mne to, ale mnoho dalo. Pravidelná zklidnění mysli a proudění jemněhmotných energií, které provázejí každý jogický cvik mne připravovala pro další duchovní vývoj. Nebyl jsem vychováván v žádném náboženství. Byl jsem odmala přesvědčený, že pokud každé náboženství tvrdí, že je jediné, které má pravdu, pak ji nemůže mít žádné. Celé mládí jsem se snažil být co nejčastěji v přírodě.Nevědomky jsem tam zakoušel relaxace a meditace – tedy přemýšlení o něčem…Zkoumal jsem, co je mysl, cítění, vnitřní JÁ-bytost a podobně. Jen jsem to tak nenazýval. Tímto se probouzely mé smysly, o kterých západní medicína nemluví. Zkoušel jsem a osvojoval si věci, které vypadají jako čarování. Bylo mi jasné, že tohle neumí každý a vím, že není dobré bezdůvodně čarovat a chlubit se před někým. Důležité bylo tohle zjištění: „Protože jsem tyhle schopnosti objevil v sobě – nikdo mne je neučil – máme je tedy všichni, jen o nich nevíme a neumíme je používat“. Během studia na střední škole strojnické jsem se dostal k nahrávkám přednášek Eduarda a Míly Tomášových. Mluvilo se zde o věcech, na které jsem si přicházel spontánně již v dětství. To mne oslovilo. Jezdil jsem tedy na přednášky do pražské Lucerny a postupně se seznamoval s lidmi téhož zaměření. Od Tomášových jsem přečetl mnoho knih počínaje Kamennou sekerou a konče Milarepou a také několik jiných – na jejich doporučení. Mnoho let jsem hltal tuhle filosofii, a meditoval při přehrávání Eduardových kazet. Dodnes těžím z těchto dnů a na ty dva nedám dopustit.  V průběhu vojenské služby (1991) jsem  intenzivně studoval literaturu o léčitelství, psychologii a filozofii. „Orientální diagnostika“ od Michao Usuiho, „Křížovky života“, „Makrobiotika“, knihy od Jiřího Janči,  také „Nemoc jako cesta“, „Nemoc jako řeč duše“ atd. Na dobrovolnících jsem si zkoušel znalosti z diagnostik jako je orientální, iris a jiné a na základě informací z knih pak doporučoval změnu stravy.

 

můj guru

Záhy po vojně se stalo něco, co ovlivnilo můj život a odhalilo jeho smysl. Chodil jsem v Mostě večer ulicemi, díval se na světla v oknech a navnímával pohodu za nimi. V jednom okně se objevil starší pán. Kývnul na mně a já šel ke vchodu. Řekl, že o mně ví již roky a čeká až přijdu. Proběhla 2 léta učení a připomínání si „věcí“… Seznámil mne s různými filosofiemi, magiemi, jógami a prací s energií a se vším možným dalším. Když se stalo, že tím vším, co jsem již uměl, proběhla taková tenká stříbrná nit a já věděl, že cokoli budu v životě potřebovat, budu umět a moci použít, skončil úkol mého gurua a já se s ním již nikdy neviděl. Dnes vím, že již nežije.

 

rodina

Několik let jsem navštěvoval v Plzni Školu jogy. Asi ve svých 25 letech jsem s hathajogou úplně přestal. Dodnes ale cítím, že by bylo dobré pravidelně cvičit… Na jedné z jogínské dovolené jsem se seznámil se svojí ženou. Miluji ji dodnes, i když jsme rozvedeni. V roce 1999 se nám narodil Honzík. Hodný, citlivý hošík plný lásky ke mně. Mám ho moc rád. Je to moje láska. Kačenka pak v roce 2001. Blonďatá drnda s velikýma modrýma očima. S klukama to bude umět. Je to malá čarodějka a má moje srdíčko. Manželství tenkrát provázely vážné problémy. Po uvážení, kterého jsem byl tenkrát schopen jsem se s mojí ženou rozvedl. Je to smutné, ale takhle to je.

V roce 2011 přišla na mé konstelace jedna mladá paní, kterou jsem znal z konstelací již pár let – Šárka. Byl jsem opravdu moc rád, že ji po dlouhé době zase vidím. Když jsem jí nabídl k obsazení volné místo na svém víkendovém semináři konstelací na faře v Úboči, přijala ho. Na semináři jsem z ní skoro nespustil oči, ale nebyla  vhodná příležitost, abych ji oslovil. Víkend skončil a ona nic netušila. Další středu ale zase přišla na konstelace a já jí sdělil, že bych s ní rád chodil. Den na to jsme si dali první rande. Bylo mi úplně jasné, že si chci Šárku vzít a klidně s ní mít i dítě. Že už nikdy nechci ze žádné potíže vycouvat jiným vztahem a že ji beru se vším, co si s sebou nese. Ona to měla prý také tak. Po sedmi měsících jsme se opravdu vzali. V roce  2014 se nám narodila Rozárka Rebeka Dolejšová – slunečním znamením lev – stejně jako my dva :-))). Den ode dne je krásnější. Je to naše další láska.

Takhle Rozárka Rebeka vypadala několik minut po narození.

 

 

A nyní…

 

léčitelská praxe

Od roku 1993 se snažím pomáhat lidem, kteří mne o to požádají. Využívám při tom svoji intuici a hlubší vhled do podstaty věcí. Mohu pomáhat známými způsoby – energí proudící z rukou či mentálně iniciovanými vibracemi. Raději ale říkám lidem, co podle mého úsudku potřebují slyšet. Při rozhovoru zjišťuji, jaké vzorce chování klienta jsou neharmonické, v nesouladu s proudem Tao, či řekou života. Odhaluji skutečnosti, které stojí v cestě jeho životnímu záměru anebo co by měl změnit, aby nemoc jako ukazatel nesprávného přístupu nemusela již oznamovat chybný stav. Umím velmi dobře vysvětlovat návaznosti těchto skutečností, na jeho potíže. Informace získávám z oblasti klientova nevědomí. Svůj prvotní pohled na potíž člověka si ověřuji více diagnostickými metodami a léčbu provádím více souběžnými způsoby. Např. kineziologie, Bachova květová terapie, využití regresivních vhledů bez prožitkové účasti klienta, tarotová analýza a jiné. Reiki, které používám k léčení, vnímám jako jemné vibrace, které jsou tady pořád přítomné i bez přivolání. Vycházím z toho, že každá nemoc či jakákoli potíž s sebou přináší i návod k opravě chyby, na kterou upozorňuje. Tohle vše je důvodem, proč bych nechtěl být léčitelem, který pouze pomáhá. Namísto léčení a odstraňování symptomů raději nejdříve pomohu informacemi, které by měl člověk slyšet kvůli jejich odblokování. Pak teprve přiložím ruce a použiji léčivý obřad, či mentálním působením vylepším stav nemocného. To aby projev nemoci, která již přišla o svoji příčinu, rychleji zmizel. Jsou ale případy, kdy je třeba nejdříve přiložit ruce a pomoci. Například, když je třeba, aby klient alternativnímu způsobu léčení nemoci více uvěřil anebo aby se v akutním případě stav nemocného rychle zlepšil. To abychom získali čas na práci s odblokováním. Kdybych musel pojmenovat, čím vlastně jsem ve svém oboru, byl by to spíše učitel. Ne proto, že bych se cítil být guruem. Ale proto, že klienty učím, jak mají sami se sebou zacházet, či jak mají postupovat v léčbě nemoci či v osobním rozvoji. Nedávno mne zaujalo označení TRENÉR na cestě ke zdraví a osobního rozvoje. Tohle by bylo asi nejpřesnější.

 

zaměstnání

Po škole jsem začal pracovat jako konstruktér ve Škodovce. Bylo to zaměstnání velmi perspektivní, ale protože jsem neviděl výsledky své práce, opustil jsem ji a začal pracovat jako grafik a gravér v reklamní  firmě. Navrhnout požadovanou grafiku či logo a výrobek vyrýt či vyrobit to mi je prací od roku 1996. Jako externista pro tuhle firmu pracuji dál. Baví mne to bez přestávky. Je to dobrá kombinace sedavého i stojací činnosti. Při své práci jsem se stále věnoval lidem, kteří měli zdravotní či psychické problémy. Jezdili za mnou nebo já za nimi a já se zabýval jejich potížemi. Je to škola života, která dává člověku zkušenosti, znalosti i dovednosti, připomíná vlastní chyby a podněcuje k osobnímu rozvoji. Myslím, že dokud budu léčitelství brát zároveň jako osobní rozvoj a klienta jako ukazatele, bude mi tento rozvoj dopřáván.

 

léčitelská praxe naplno

Během práce v reklamě jsem od roku 2008 začal pociťovat stále častěji touhu věnovat se pouze léčitelství. Věděl jsem, že když budu dělat jen to, budu mnohem více „napojený“ a co platný klientům. Vzhledem ke svému vyššímu výdělku jsem to ale ze strachu o obživu odkládal. Dostavila se hospodářská krize. Bylo mi jasné, že přišel čas a okamžitě vystoupil ze spolupráce se všemi firmami kromě té původní. Pokud to půjde, budu pokračovat v této práci dále. Baví mne stejně jako mnoho různých jiných činností a koníčků a rád bych si ji ponechal jako něco co dobře „uzemňuje“. Do téhle firmy chodím jednou týdně. Léčitelství jsem se tedy začal věnovat naplno v polovině ledna 2010. Splnil se mi sen, jehož začátky byly velmi těžké. Je to ale cesta rozvoje, a pokud je to můj životní záměr, bude se dařit.

 

odkud čerpám vědomosti a léčitelský um

Snad každý, kdo věří v minulé životy, ví o místě na světě, kde má své hlavní kořeny. Pokud jde o mne, cítím se být odchovancem starého Egypta. Přestože jsem mnoho posledních životů měl mnoho společného s keltskými kulturami, Egypt se mi při léčitelské praxi připomíná mnohem více. Vědomosti o tom, co je komu třeba mám pravděpodobně z bývalých „chrámů vědění“ podél řeky Nilu. Byla to učiliště, kde se lidé seznamovali se základními i pokročilými znalostmi o člověku, přírodě a vesmíru. Tento proces trval mnoho inkarnací a vyžadoval rozhodnutí se k osobnímu rozvoji namísto světského způsobu života. Během své léčitelské praxe jsem se rozvzpomněl na mnohé způsoby odstraňování bloků či příčin potíží. Některé z nich používám.

 

koníčky a zájmy

Jízda na kole, hra na housle a kytaru, chtěl bych se ještě naučit flétnu. Windsurfing, elektronika, kutilství, tremping, hudba, akvaristika, pěstování bonsají,  vodáctví, jízda na koni, občasné vaření, chov kocoura Čika, jízda autem. Úžasně se mi při ní relaxuje a medituje.

 

závěr

Snažím se všem pomáhat s Láskou, úctou a pochopením. Léta praxe v léčitelském oboru jsem zastánce názoru, že příčinou problémů nás lidí je mylné chápání vesmírných – přírodních zákonitostí a také lhaní si do kapsy. Dovolujeme našemu mozku, aby určoval, co uděláme a neustálé odkládáme to, co cítíme, že udělat máme.