Já a konstelace

Několik let jsem se účastnil konstelací jako pravidelný klient.

Zažil jsem jich pár stovek. Počítám-li 6 let, každý rok 10 měsíců, každý měsíc 4 semináře a v každém průměrně 2,5 konstelace, vychází 600 konstelací.
 
V konstelacích jsem našel velmi rychle zalíbení.
Jeden z důvodů mých docházek byl ten, že jsem se nádherně odreagoval od celodenní únavné práce grafika. Každou středu jsem tam chodil jako do divadla a na 3 hodiny se nořil do úplně jiných hladin než během práce přes den. Dalším důvodem pro účast na konstelacích byla moje touha po sebepoznání. Většinou tomu lidé říkají osobní rozvoj. Byly perfektním zdrojem informací, které jsem dosud jen tušil anebo o nich vůbec nevěděl a tester mých schopností týkajících se hlubšího vhledu do věcí. Vyzkoušel jsem svoji schopnost navnímat zpětně v čase příběhy související s problémy, kterými se ta či ona konstelace zabývala. Bylo to lepší než divadlo či kino. Člověk prožíval skutečné a hlavně aktuální příběhy a učil se od nich. Pro moji vnímavost si mne velice často lidé vybírali do rolí a já tak byl ještě blíže zážitkům. Dualita ve které se člověk vybraný do role nachází mne fascinovala. Z pozice role zde proudily informace o narezonovaných skutečnostech a když jsem maličko vyklouzl, proudily zas jiné. Hezky se to prolínalo a doplňovalo. Někdy tohle prolínání ale nefungovalo. To když si mne role „vyžádala doúplna“. Děj jsem však mohl vždycky sledovat. Zajímalo mne také, zda mé prvotní úsudky – kudy konstelace povede – jsou správné.
 
Konstelace jsou studnice informací a každý konstelátor je jejich zprostředkovatel. Postupně, časem ve mně začalo klíčit rozhodnutí zkusit vést takovou konstelaci. Bert Hellinger konstelace do Evropy „přinesl“ a přiblížil veřejnosti – zpopulárnil je. Jeho žáci šíří toto učení mezi budoucí lektory a samozřejmě to něco stojí. Jelikož jsem ale neměl tolik peněz na kurzy, které je zvykem prodělat před tím než se člověk do něčeho takového pustí, vrhnul jsem se do samostudia Hellingerových knížek.
Toť se ví, že se mi potvrdilo mnoho vědomostí a zkušeností z prožitých konstelací. Navíc Hellingerova filosofie a striktnost dodržování duchovní a výrazové hygieny mně byla více než blízká. Jeho publikace jsem četl jedním dechem. Poté jsem si vedení konstelací vyzkoušel.
 
Žádný předpis nestanovuje, že kdo chce vést konstelace, musí mít školení u vyjmenovaných učitelů. Také se člověk nestává malířem pouze tehdy, absolvuje-li malířskou školu. Se spolehnutím se na 15 let terapeutické a léčitelské praxe, na schopnosti hlubšího vhledu do „věcí“, s množstvím získaných zkušeností z prožitých konstelací a informacemi z Hellingerových knih jsem začal.
 
Pozice konstelátora je úplně jiná než ostatních zúčastněných. Je až jakoby magická. Skrze něj daleko průzračněji proudí energie směrem k příčinám potíží se kterými klient přichází. Dokud jsem byl divákem či „hercem“, mé úvahy a odhady byly většinou velmi dobré, ale když jsem si vyzkoušel roli lektora, lehkost s jakou jsem si informace a tendenční motivy uvědomoval byla ohromující. Pochopil jsem tak lektorku, která mně vždycky měla tak trochu zazlé, že jí do toho často kecám a ruším ji tím. Věděla, že nemá šanci mi vysvětlit, že její přístup k informacím je průzračnější. Teď už to vím a dokážu si to díky zkušenosti představit. Omlouvám se jí tímto za svá vyrušování. Snad to bylo dobré i k jejímu vývoji. Natrápila se se mnou dost… Snad už se na mne nezlobí.
 
Každý lektor vede konstelace jinak. Rozhodnutí,  jaké postavy jsou pro postavení konkrétní konstelace důležité je vždy ovlivněno jeho schopnostmi a typem jím navnímatelných skutečností (spíše vibrací). Zatímco u jednoho lektora postavíte konstelaci neustále vymknutého kotníku na dědečkovi, který byl postřelený ve válce, u jiného lektora se dozvíte, že Vaše potíž souvisí s maminkou, jejíž nejistota, že vás donosí byla tak vrtkavá, že se vám to vtisklo jako vzorec chování do Vašeho komplexu. Obojí je jistě příčinou a nedá se říci, že by jeden lektor byl lepší než druhý. Je jen jiný a to je dobře. Asi žádná potíž nemá příčiny jen v jedné rovině a někdy je jich třeba postupně vyléčit několik, aby se kýžený výsledek odbloku dostavil.
 
Jako divák jsem na konstelacích vysledoval, že konkrétní jednotlivé systémy o kterých mluví Hellinger, mají nad sebou ještě něco vyššího. Myslím si, že právě tohle je moje doména. Vždycky jsem tíhnul spíše k principům než k formám, kterými se projevují. Na konkrétních dějích v životě se ukazuje nesouhlasnost našeho vzorce chování s principem, kterého se týká. To umožňuje lektorovi navnímat rozličné roviny příčiny potíže. Ve skutečnosti většinou ale objeví jednu z aplikací, ve které se „chyba“ projevila. Na té se dá příslušný princip spatřit a vznikne tak léčivý obraz, který klienta může odblokovat. Zjistil jsem, že velmi často spíše navnímávámm princip o který jde. Pak už není potřeba příběhů. Jsou ale dobré k ověření odhadu a je nutné rozlišit, zda konkrétní klient potřebuje konstelaci ve formě příběhu dědečka s prostřeleným kotníkem, či ve formě malé přednášky o „spolehnutí se“. Mé konstelace se tedy vyznačují tím, že jsou většinou principielní a s občasným výkladem a vystačíme si s ménším množstvím účastníků. Stačí většinou 2 – 5. Někdy je ale nutné „prodrat“ se příběhy a zapeklitými situacemi k příčině problému a tu je třeba více lidí. Vzpomínám si, že i 12 mi jednou bylo málo, ale i tenhle problém se dá vyřešit náhradním způsobem.
 
Od března roku 2010 jsem tedy začal vést konstelace. Publikum brzy rozpoznalo, že jsou většinou principielní.
Od některých klientů se dozvídám, že problém, který řešili už tolikrát na konstelacích u jiných lektorů se po těch mých najednou vyřešil jedním vrzem. Já říkám, že to neznamená, že bych byl lepší lektor. Klient prostě dojde k možnosti odbloku až po procesu zrání k tomuto. Myslím, že kdyby navštívili jako prvního mne, byli by na tom stejně. Dokud čas a dějové nedozrají pro změnu, nikdo s ničím nehne. Pokud máme nějaký problém a potřebujeme najít toho správného konstelátora, je dobré, když jsme pružní. Když neustrneme na jednom lektorovi. Myslím, že každý by se měl spolehnout na intuici, která mu řekne, kdo mu pomůže v konkrétním případu nejvíce. Každý lektro má jiné možnosti a schopnosti.
 
Zajímá mne ověřovat si navnímané skutečnosti různými způsoby a tak je každá konstelace úplně jiná. Od hry, ve které je jediný účinkující a potom zástupce za některý z principů, přes „pohyby duší“ po konstelaci s několika lidmi, kteří zastupují celé rody, či energie nebo třeba tělesné orgány v případě řešení nemoci. Doufám, že se nezastavím na nějakém mrtvém bodě. Až to ucítím, přestanu to dělat anebo změním způsob.
 
Přeji si, aby konstelace
směřovaly k účinným léčivým obrazům.
Ať mají co největší léčivý účinek
a jsou prosté omylů!
… ať jsou vždy přínosem…